Aperite Portae

JOOOOOOOOOOOOOOO! JE TO DOMA! MÁM ZA SEBOU ZKOUŠKY NA ŘIDIČÁK A USPĚLA JSEM! JOOOOOOOOOOOOO!

Za to se omlouvám, ale je nutné to někam napsat. Nejlépe bílou křídou do komína, ale to se mi moc nechce.

A teď podrobný popis.
  Ve středu odpoledne mi přišla SMS s tím, že zkouška je přesunuta na sedum místo na půl osmou, jak byla původně plánovaná. Byla jsem tedy v sedm ráno na úřadě v Kuřimi. Otec mne tam odvezl. Nicméně, nikdo tam ještě nebyl.
   Čekala jsem tedy, nakonec jsem ale šla zjišťovat. Nakonec se ukázalo, že ta SMS byla bota a nebyla to pravda, takže jsem se vlastně ochudila o půl hodiny spánku. No, ale už se stalo, tak se s tím nedalo nic dělat.
   Byli jsme tam takhle brzo dva. Komisař nás tedy přednostně přezkoušel z údržby vozidla. Modlila jsem se, abych si nevytáhla převodovku a povedlo se. Vytáhla jsem si Signalizaci mazání a akumulátoru a co dělat, když signalizovat začnou. To nebylo tak strašné.
   Druhá otázka, kterou jsem si vytáhla, bylo namontování vlečného lana, což bylo jednoduché. Sice jsem si celou dobu přála, abych si vytáhla výměnu kola, ale nevadí. Tohle bylo také dobré.
   Potom jsme tam čekali, než dorazí skvadra, která měla přijet autem autoškoly. Nakonec dorazili. Ještě jsme museli my dva, co jsme tam byli brzo, počkat, až komisař přezkouší i tu skvadru. No, a potom jsme konečně mohli začít psát, respektive vyplňovat testy, které byly na ABC.
   Byla jsem první, kdo to měl hotové a pravdou je, že jsem také byla jediná, která test ovládala klávesnicí. Všichni ostatní na to šli myší, což nejsem schopná pochopit. Klávesnicí to totiž bylo mnohem lepší. No, ale asi jenom pro ty, co umí psát všema deseti, mezi něž se řadím. :D 
   Když jsem tento test dokončila, tak mi komisař řekl, že by rád mluvil s mým tatínkem. Uvažovala jsem, zdali ho nechce sprdnout za nějáké špatné parkování, nebo něco, ale ne, ukázalo se, že ho chce využít. Čtyři lidi z nás totiž měli dělat zkoušku v Kuřimi. No, a pro ten zbytek komisař zařídil odvoz do Brna do Teska v Kr. Poli. A ten odvoz byl můj otec.
   Byla to názorná ukázka toho, jak se nemá jezdit. Protože otec milerád překračuje povolenou rychlost, nenamáhá se odblikávat překážky a ani se nerozpakuje udělat takovou botu, jako otočit se na pětníku v místech, kde to není dovolené. Prostě drzý řidič, který, kdyby se na něj policie pověsila, tak je dávno bez řidičského průkazu.
   V Tescu jsme asi hodinu čekali. Potom nás instruktor prozvonil, abysme už šli. A tak jsme šli. Já byla první, kdo jel. Nebylo to špatné. Dojeli jsme kamsi do Maloměřic, kde zkouška skončila. Tedy, pro mne, ti ostatní měli potom teprve jet. A já prolezla.
   Tak jsem happy. V pondělí si půjdu podat žádost o vydání řidičského průkazu a potom, za dvacet pracovních dnů, si půjdu řidičák vyzvednout! Takže super. Nemůžu si stěžovat.
  

   A co dál? No, potom jsem zavolala otci, aby mě vyzvednul a odvezl na Minskou, kde jsem si nechala dát do studijního průkazu razítko, abych měla potvrzení pro omluvenku ve škole. Dostala jsem razítko a otec musel pak z tama složitě objíždět, protože se nemohl otočit na pětníku. Byli tam totiž fízláci.
   No jo no, holt měl smůlu. Ale to je fuk. A pak jsme dojeli domů a otec hledal boty. Je zde podezření, že je matka zlikvidovala a vyhodila. Moc bych se tomu nedivila, neboť v naší rodině je možné všechno. :D