Aperite Portae

   Ahoj, dneska jsem byla vzhůru strašně brzo. Už kolem osmé. No, potom otec vylít, že zaspal, protože v osum on už je dávno pryč... No, tak jsem ho stopla, aby mi řekl, co chce k Vánocům. On že prej nic, ale tuhle odpověď já slyšet nechtěla, tak jsem mu řekla, že mu prostě koupím diář na rok 2011. A nakonec teda souhlasil.
   Potom vstala matka a ji já. Protože u mě být vzhůru neznamená být venku z postele. :D Ale to jsem celá já, že... A tak jsme se nasnídaly, ona dočetla Mýtus a pak jsme jely do města.
   Nejprve jsme zašly do Vágnera, kde jsem koupila otci ten diář. A taky jsem si koupila takový sešitek. I když eště nevím, na co mi bude, ale já prostě, když jsem v papíráku, tak nevím, kdy přestat. Věřím, že minimálně někteří z vás to znají. Jo, a taky jsem si koupila takový šanon na velikost A5. Proč to? Potože už mi ten starej praská ve švech. :D 
   Matka v přízemí Vágnera objevila obchod s vánočníma ozdobama a taky tam prodávali šperky, tak se tam zasekla. Jsem mezitím šla do Barviče, abych to tam omrkla, ale nic zajímavýho tam nebylo. No, dobře, byla tam jedna manga, ale byla zabalená v celofáánu, takže jsem si nemohla prohlídnout vnitřek... Měla jsem sto chutí si ji koupit, ale nakonec jsem to neudělala. Tak jako tak, manga, po které prahnu nejvíc, není na skladě... Zabit toj totok.
   Jelikož matka pořád nešla, tak jsem se vrátila do Vágnera. Našla jsem ji, jak se rozplývá nad naušnicema. A že prej si mám nějáký vybrat a že to dostanu pod stromeček. No, to bych nebyla já, abych si nevybrala. Jsou takový obyčejný, ale mi se líbí. Nemůžu si stěžovat.
   Poté, co jsme si vyjasnily ty naušnice jsme šly do knihovny. Protože jsem potřebovala další dávku Mýtu, ale normálně nasrat toj totok!!!!!! Zabit! Prostě, nebyl! Teda, byl, ale ne ten díl, který já chtěla... A přeskočit dva díly je trochu moc... Tak jsem si nabrala Simona R. Greena... Jestřába a Rybářku dvakrát a ještě dvě další cosi, taky od něj.
   Z knihovny jsme šly k bankomatu, aby si matka mohla vybrat prachy. A postavila se na špatný konec fronty, tak tam kybicovala s jakousi paní. No, nedalo mi to, abych nepoznamenala, že ŠLO poznat, odkud ta fronta začíná... Protože to opravdu poznat šlo!
   S penězma v peněžence jsme šly do Špalku koupit lístky na kino. Potom jsme měly ještě hoďku čas, tak jsme si šly něco dát do Meka. A nakonec jsme se vrátily do knia, protože už byl nejvyšší čas. Šly jsme na Narnii - Jitřního poutníka. Bylo to ve 3D a bylo to super. A sál byl poloprázdný. Holt, když si člověk týden počká, tak pak může mít v tom kině klid, protože v sále je všeho všudy dvacet lidí. :D 
   Film byl skvělý a když skončil, tak jsme šly na trhy na Svoboďáku. Matka mi koupila langoš a následně mě zatáhla zpět do Vágnera, dolů, do přízemí, kde prodávali ozdoby. Chtěla mi ukázat jakousi obrovskou špici. A světe div se, nakonec jsme ji koupili. A ještě takový zelený ptáčky. Dvoje. A co víc, takový dvě úžasný veverečky!!!!!!!!! Když rozchodím foťák, tak udělám fotečku. Když ne, tak ne. Ale ty jsou tak roztomiloučký!!!
   A pak už jsme se jenom vydaly domů. A doma matka pekla z kynutýho těsta takový pletinky. Nebyly špatný, ale zítřek bude lepčí, protože budou bramborový placky a po těch se já můžu utlouct... A víte co? Měla bych si ověřit, že jsem na skypu online a ne neviditelná. Protože pak si nebudu moct popovídat s Marianou, protože ona nebude vědět, že jsem online. :D Mariana je mamina teta.
   Perte se a žerte se a pamatujte si, jak pravila Marie Antoinetta, "V krizových situacích je nejdůležitější neztrácet hlavu," než byla popravena gilotinou.
                                                                                                                 -výňatek z Mýtu od R.Asprina-