Aperite Portae

   Ahoj, tak jsem se vrátila z vody a dobrá zpráva je, že pořád žiju a pořád mám nápady na povídky. A po tomto zážitku plánuju, že bych možná napsala nějákou z vodáckýho prostředí. Nezaručuju, že to opravdu udělám, ale silně o tom uvažuju. I když by to bylo až o víkendu, kdy bych s tím začala, protože pozastavení do pátku následujícího týdne pořád platí. Nejsem zvědavá na to, abych se s povídkama mořila v době, kdy se uzavírají známky. Ale dost o tomto, vraťme se k faktu, že jsem byla na vodě.
   Vyrazili jsme ve středu ráno vlakem. Měli jsme sraz na nádru v Brně a pak jsme jeli do Č. Budějovic. Byli jsme roztahaní po celým vlaku. Já byla ve stejným vagónu, jako Eva a Sabča. Ony seděly na jedné straně uličky, já na druhé. Během cesty jsem si převážně četla, ale taky jsem se hodně nasmála. Protože náš drahý Martin, který se vrátil z Ameriky, pobíhal vlakem s mrkví a Eva mu ji zlomila. A potom přišel s druhou. V průběhu cesty nastoupila jakási škola, mám pocit, že v Jihlavě, ale nevím, protože stanice jsem nesledovala. A s těma byla taky sranda. xD Ale to byste museli zažít. xD 
   A ještě byla dobrá průvodčí, když přišla kontrolovat jízdenky. My na ni tak: "My patříme k pánovi v pruhovaném tričku." 
   A ona: "K tomu, co tam tak hyperaktivně lítá?" 
   A my jenom: "Ano..." 
   Prostě haluz. xD Ale Sargoš je holt Sargoš a už jinej nebude. xD 
   V Buděějkách jsme přesedli na jakejsi vlak do nějáké prdele světa a tam na třetí vlak, který nás dovezl do Vyššího brodu, kde jsme se ukempovali. Postavili jsme stany, najedli se a pak šli do kláštera. Kde nám přednášeli jeho nudnou hystorii. Rozhodně nemůžu říct, že by mě to bavilo.
   Potom byl půlhodinky klid a pak jsme si šli pro lodě - pálavy - a na kousku řeky hned u kempu jsme si zkoušeli jejich ovladatelnost. A ne, s Martinem na loď už nevlezu, protože je to jelito. xD Jo, srandičky dělá dobrý, ale na loď s ním prostě už nejdu. To bych to taky pěkně vohrála.
   A pak byl až do příštího rána pokoj. Ráno jsme si udělali svoje a v devět jsme vypluli na prví štreku, která měla 24 km. Zhruba. Ty kiláky si nepamatuju přesně, to bych to taky vohrála. A nejlepší je, že od toho okamžiku už jsem loď neměla s Martinem, ale s Tomem, který to aspoň dokázal kormidlovat, což se o Martinovi říct nedalo. No, a tak jsme jeli. Prostě štreka, do dalšího kempu jsme po dvou jezech a dvou nebo třech zastávkách dorazili až někdy v šest večer. Tam jsme se vypakovalli a utábořili. A samozřejmě, že večer začalo pršet. A od té chvíle šlo počasí do kytek.
   Ráno jsme se probudili do ne zrovna pěkného počasí a aby toho nebylo málo, tak lilo docela obstojně. To byl pátek. Po asi pěti až osmi kilometrech jsme dopluli do Českého Krumlova, kde byly jakýsi slavnosti. Tam jsme se ukempovali a vysvitlo sluníčko. Až do večera bylo hezky, což je dobře, protože jsme šli do Krumlova se podívat do hradu a na slavnosti, který tam ten den probíhaly. Takže všude stánky a kdesi cosi. Nebylo to špatný a aspoň to byla civilizace, protože kemp v nějáký prdeli světa za civilizaci rozhodně nepovažuju.
   Z Krumlova zpět do kempu jsem odešla první. Zázrak je, že jsem vůbec našla cestu, protože známe můj orientační smysl. Teda, vlastně spíš neznáme, když žádnej nemám, že... No, ale nějákým zázrakem se mi to povedlo a to je dobře. Pocestě jsem se stavila ve večerce a koupila si pití, tabulku čokolády a taky sáček gumových bombonů.
   To jsem si odnesla do kempu a do stanu, při čtení sežrala bombony a pak dál četla. Kolem desátý večer jsem to opět zalomila a další den se plulo dál. Trocu pršelo, ale nebylo to tak hrozný. V docela dobrém stavu jsme se přeplavili až do dalšího kempu. No, sice jsme byli mokří, jak jsme sjížděli jezy, ale aspoň to nemůžeme přičítat počasí. No, tak jsme se ve Zlaté Koruně vylodili a tam začalo to pravé peklo. Rozpršelo se docela fest a v tom slejváku jsme stavěli stany a nejhorší je, že jsem zjistila, že mi do toho mýho zatýkalo. Potom jsme šli na prohlídku jakýhosi kostela a zpět do kempu.
   Koupila jsem si další pití a tři rohlíky, které jsem měla na snídani, ale dva z nich jsem snědla už k večeři. Holt když člověk přežije celý den na tabulce čokolády, tak není divu. XD Ale stačilo to. Hlady jsem nezdechla. Holt se mi nechtělo do hospody a tam si něco kupovat. xD 
   Tak jsem si pak chtěla v klidu číst, ale nemohla jsem! A víte proč? Protože mi na ni kapalo, jak zatýkalo do stanu! Strašně mi to vadilo, ale nedalo se nic dělat... Na nejhorší místo jsem položila ručník, aby sesbíral co dá a kašlala jsem na to.  V deset jsem to opět zalomila voda nevoda a spala do šesti do rána s tím, že jsem se jako obvykle budila kolem jedné, třetí a páté hodiny ranní. To bylo na tom asi nejhorší, to, že jsem nespala v kuse... Ale když vám tam vedle z hospody hlučí parta chlapů, co zpívají trampský písničky do tří do rána, tak se není čemu divit, že nemůžete spát...
   No, a další den jsem teda vstávala kolem šesté. Spáchala jsem zběžnou ranní hygienu a začla balit. Hotová jsem byla za necelých 45 minut a byla jsem hotová jako první. A taky jsem byla vzhůru jako první. Při balení jsem měla dokonce převrácený celý stan, abych z něj mohla vylít vodu. xD No prostě paráda... Téměř všechno bylo mokrý, ale důležitý bylo, že jsem to přežila a to je hlavní. Na zbytek se kašle.
   8:15 jsme pak měli odchod na vlak, který byl až kdesi na druhým konci tý Zlatý koruny, takže jsme šlapali přes celou dědinu a do kopce a to prosím s těma těžkýma krosnama na zádech... Takže naprosto žasné... Ve vlaku do Č. Budějovic si nikdo nesedl, protože tam nebylo absolutně k hnutí a teprve v Budějkách jsme nasedli na rychlík do Brna. No, a to jsem si celou dobu četla. Takže i kdyby kolem mne vypukla třetí světová, tak si toho nevšimnu.
   Kolem půl třetí jsme dorazili do Brna a dměli rozchod. Zamířila jsem tedy na autobus dom a vodjela. Dobré je, že jsme to všichni ve zdraví přežili. Ještě zítra nás čekají kola a bude po výletech a vodáckých kurzech a po všem! A to bude dobře. XD 
   Ale jak říkám, těšte se v budoucnu na vodáckou povídku. A prosím, nedivte se, pokud použiju jména některých zčastněných. xD Ale ne, nepoužiju. xD Nebo možná jo, ale pšt, oni o tom neví. xD A kdyby věděli, tak by se jim to asi nelíbilo. xD 

   No, a to je vše. Další články čekejte možná již  v průběhu týdne, pokud ne, tak v sobotu, kdy budu mít již uzavřené známky. Mějte se, já jdu něco dělat. xD