Aperite Portae

Ráno jsem měla problém se vykopat z postele, ale nakonec se mi to povedlo. Venku bylo psí počasí a já nemohla najít rukavice, takže úžasný... Dorazím do školy, sednu si před učebnu a čekám na učitelku. Zpočátku si čtu, jenže pak se zarazím, protože je mi to povědomé.
Podívám se pořádně a vidím, že už jsem to četla, jen v jiné knize, ale že příběh je stejný... Byla jsem parádně nasratá, protože to znamenalo přežít den bez knih... A pokud jste minimálně zpoloviny tak jako já, na knihách závislí, tak víte, vo čom mluvim.
První hodinu bylo ZSV. Prakticky celou jsme ji prokecali o tom, proč mít a nemít přímou volbu prezidenta. Docela nuda, když člověka politika nezajímá... Na závěr se nás ptala, kdo by chtěl mít přímou volbu prezidenta. Dva se přihlásili pro, zbytek se nepřihlásil. Většina určitě byla pro ne, ale neměla by nás házet do stejnzho pytle. Protože například mně to bylo úplně putna. Zdržela jsem se hlasování. Jenže to prostě nešlo poznat... Takže úžasný...
Po ZSV jsme měli matematiku. Já si samozřejmě omylem vytáhla sešit fyziky, takže jsem si pak ještě hledala ten správný sešit. Poštěstilos e. A zjistila jsem, že v obou mám zajímavé obrázky. Později je naskenuju a snad i v dohledné době přihodím. Uvidíme, jak se mi povede. :D Holt jsem líný člověk.
V matematice jsme dělali jakýsi průniky. Ale když ona to vysvětluje strašně složitě... Já to mám za půl minuty vyřešený a ona to tam složitě popisuje a opisuje a motá se do toho a pak se ještě diví, že to půlka třídy nechápe... Netvrdím, že bych to zvládla vysvětlit lépe, to ne, ale co je moc, je příliš.
Matematika skončila a my jsme měli fyziku. V té stejné učebně, takže jsme se nemuseli nikam stěhovat. Jediný plus. Začali jsme optiku a kecali o takových základních věcech, který většinou známe ze základních škol.
A pak konečně nastala volná hodina. Pro někoho úspěch, pro jiné horor. Pro mě to druhý, neboť jsem neměla nic, co bych mohla číst. Z nouse jsem znovu začala číst studii v šarlatové. Ale nakonec jsem to vzdala, nedalo se to. Ne, když jsem měla mysl plnou něčeho jinýho. Knihy, kterou netrpělivě očekávám, že se už každým dnem objeví v knihkupectví - Hraničářův učeń devět.
Po volné hodině jsme měli němčinu. Dělali jsme jakýsi cvičení, co jsem naštěstí už měla hotový. Takže balada. A po němčině jsme měli češtinu. Nejprve zkoušela. Jednu osobu. Tím nešťastníkem byla Kača Holoubková. No, a pak jsme probírali Lumírovce, či jak já jim říkám, lumíky.
Na závěr angličtina. Sabča měla prezentaci a pak jsme si povdíali o díkuvzdání. Docela nuda. Ale tak, co se dá dělat, nemůže být každý den svátek, že...
A to, že to bylo na závěr, je blbost, protože pak byly ještě semináře. Já měla ruštinu. Nejprve jsme trochu probírali a potom jsme se přesunuli do učebny 01, kde byl daťák, abych mohla mít prezentaci o Ivanu Hrozném. Povedlo se a já dostala jedničku.
Následně nás propustila a já si šla dom prohodit věci. Učebnice jsem vyměnila za flétny a noty a valila do flétny a do té klendry, co venku stále je. Dokonce to šlo do mínusu... Zabit toj totok...
No, ale flétna byla dobrá. Hráli jsme koledy. A pak jsem hodinu tvrdla v tom mrazu čekajíce na autoškolu. Ale co je dobrý je to, že v tom autě aspoň bylo teplo. A když to dobře půjde, tak desátýho budu dělat zkoušky. A když to půjde ještě líp, tak pak budu mít řidičák!