Aperite Portae

 19. 6. 2013 jsem byla objednaná k doktorce na preventivní prohlídku. Což samozřejmě obnáší odběr krve, což já nesnáším. Ostatně, já nesnáším, když do mě vrazí jakoukoli jehlu. Já totiž omdlívám. Ne, že by se mi to stávalo, když do sebe něco vrazím sama, to nikdy, nebo když pozoruju někoho jinýho, to taky nic. Ale když to má do mě vrazit někdo jiný, tak to je docela hrozný. Tentokrát jsem sice neomdlela, ale dvakrát jsem měla namále, což je docela dost, když si vezmu, že při veškerých předchozích pícháních jsem sice omdlela, ale pak jsem se normálně zvedla a v pohodě odešla.

Tentokrát jsem teda sice neomdlela, ale v tý čekárně jsem se zbráborávala poměrně dost dlouhou dobu! Možná dokonce hodinu... No dobře, to asi ne, ale myslím si, že minimálně půl hodiny jsem tam seděla. Prostě, hnus. Nesnáším, když do mě píchají. Naštěstí mám teď zas na dva roky pokoj. To je dobře, protože kdyby do mě měli píchat častěji, tak se asi zblázním!

Chtěla jsem pak odpoledne jít do angličtiny, vzhledem k tomu, že to byla úplně poslední hodina, ale prostě to nešlo... Nehodlala jsem riskovat, že sebou znova seknu vo zem... Smůla holt... No, ale nedá se nic dělat. Tak se mějte a víte, co byste mi mohli napsat? Jestli taky omdlíváte, když do vás doktoři píchají? Docela by mě zajímalo, kolik takových lidí se najde. A jestli patříte mezi ty, co neomdlívají, napište, jestli se na to, jak do vás píchaj, díváte, nebo ne! Na to jsem taky zvědavá!