Aperite Portae

   Tak jo, máme téma týdne a je jím Peklo. A Peklo mám teda dost ráda. Ne nadarmo se v mých povídkách ti pekelní démoni staví na stranu dobra a bohové, respektive Bůh - ten biblický, se staví na stranu zla.
   No, ale za to může moje nenávist k církvi a křesťanství. xD No, ale to sem nepatří, takže tak. xD Peklo si představuju jako samostatnou dimenzi, která je zároveň součástí všech světů a časoprostorů, co existují. Peklo, jinak také podsvětí.
   Někdo si tam představí čerty a satana, já si představuju zásadně démony, protože z čertů jsem už dávno vyrostla a přijdou mi takoví divní. Hodí se do pohádek, ale když chce člověk nějáký pořádný horor, tak tam třeba je ďábel, ale vždy je vyobrazen spíš v démonické podobě, než v té čertovské. A právě proto jsou dva druhy pekel, které já osobně rozlišuju - peklo démonské a peklo čertovské.
   Peklo čertovské je hračka pro děti a je v pohádkách, aby tam sloužilo jako takové malé zlo. Takže dobré, ale jenom pro děti. Nic pro mne.
   A pak tu máme peklo, kde jsou démoni, vládne jim klidně také Lucifer, či Satan, to je jedno, jak jej pojmenujeme, ale musíme mít na paměti, že v tuhle chvíli je to Démon s velkým D. Už si v pekle nedovedu představit čerty. Vždy to jsou krásní sexy démoni, kteří ale mohou být setsakra nebezpeční.
   Někteří vypadají jenom jako opravdu krásní lidé, jiní mohou mít třeba rohy, co jim vyrůstají z čela, nebo křídla. Nebo ocas! A uši! To totiž taky vypadá sakra sexy. Ale tak, já osobně se přikláním k těm, co na první pohled vypadají jako lidé, ale nadpozemsky krásní. Ovšem mají například nepřirozenou barvu vlasů, nebo očí - viz stříbrná.
   Tito démoni, které preferuju, také mohou mít křídla, ale taková, že jsou jenom tehdy, když je potřebují, jinak je nemají. Většinou mají také takový chladný rezervovaný výraz, který roztaje jenom tehdy, když se podívají na svého vyvoleného.
   A ještě něco - něják vynechávám ženské démony, ale prostě tam nejsou, nedokážu si je představit. Pro mě žádní takoví nejsou - žádné ženské představitelky démonického rodu, nic takového! 
   Nic z toho! Jak by řekla moje prasestřenice Eliška. :)
   No, a to je prosím můj názor na peklo. Vím, že od pekla jsme se dostali přes démony až k mé prasestřence, ale prosím, mé myšlenkové pochody jsou někdy trochu podivné. Tak se s tím prosím smiřte. :)