Myslím, že jsou dva hlavní zplsoby psaní. Jeden je takový, že člověk píše prostě tak, jak mu to přijde na mysl a podle toho, jestli má nápad, což je teda asi můj případ. Já prostě nepíšu něják sistematicky, píšu tak, jak to cítím. A dělala jsem to tak vždy. Nevím, zda je tento způsob ten nejlepší, ale já jiným způsobem už psát nedokážu. Myslím, že tento způsob má něco do sebe, myslím, že člověk pak dá do svého příběhu něco ze sebe. Nevím jak jiní, co píšou, ale já to při psaní vidím před očima jako film. Zrovna před chvíli jsem dopsala čtvrtý díl Cesty za králem blesků a viděla jsem před očima všechno, co jsem napsala. Vidím do detailů každou postavu, každý detail, prostě všechno, ale kdybych to chtěla namalovat, například, tak mi to nepůjde, protože ten příběh je jen v mé hlavě. Dokážu to říct jedině slovy a každý to vidí podle sebe. Málokdy dělám přímé popisy postav, jako jak vypadají, nebo tak. To jsem zatím udělala jen párkrát, ale snažím se nechávat volnost, aby si postavy mohl představit každý podle sebe. Mnohdy zmiňuju jen barvu vlasů, nebo tak. Prostě věci, které být jmenováný musí. Ale to je většinou vše. Vyjímkou je povídka Iena, kde je přesný popis hlavní postavy, protože si myslím, že by měla vypadat právě tak, jak ji vidím. Je to snad jediná povídka s tak podrobným popisem. Ale muselo to být...
Další je, že máte všechno do detailů promyšlené a píšete to prostě proto, že to chcete napsat, aniž byste měli výborný nápad nebo tak. Tím samozřejmě nechci říct, že tento způsob je horší, než tamten, každý má podle mě něco do sebe, ale myslím si, že takové povídky, příběhy, knihy, nejsou tak čtivé, jako když do toho dá člověk kousek sebe. Většinou to bývají knihy, kde jsou obrázky. Člověk si pak hrdiny nemůže pořádně představit, prostě mu je předhodí něják a šmitec, hrdina vypadá takto a basta. Ale zase, do některých knížek ilustrace sedí. Ale ne do všech. Zjistila jsem, že například knížka od Steephna Kinga, Dračí oči. Vyšla ve dvou verzích, verzí s obrázky a verzí bez obrázků. Mám zato, že ta bez obrázků je lepší. Nedá se svítit. Ale zase například Mabyk od Angie Sageové a nato navazující díly, tam se ty ilustrace hodí a myslím si, že dokonale.
Ale je to věc názoru. Každý si může myslet něco jiný. Tohle si myslím já.
Ale zase, teď jsem došla na nápad, co by se stalo, kdyby se tyto způsoby smíchaly? Myslím si, že kdyby byl spisovatel, který umí zároveň výborně kreslit a splňoval by podmínku, že by psal tak, jak to cítí a zároveň by to měl perfektně propracované, a ještě přidal obrázek na ty správný místa, mysím si, že kdyby byl takový člověk, byl by to dokonalý spisovatel.
A když už rozebírám knihy a psaní, tak až sem budete psát svůj názor, napište taky svoji oblíbenou knížku a spisovatele, doporučte mi něco. :)
